Hrabě Martucci, trpaslík a samozvaný šlechtic, byl důležitou osobností poté, co se přeživší uprchlíci z Neldovejského údolí (oblastí pod správou Města u Dračího jezera a okolních více či méně automnomních osad (Vlkov, Silverfort, ...)) začali obývat Krelovii.
Po určitou dobu dokonce vládl Krelovii z titulu místokrále (titul byl oficiálně uznán tehdejším králem z rodu Mekovců).
Nutno podotknout, že jeho potomci (gnómí podoby - kvůli matce) si stále činí nároky na jistou část Krelovie s nemálo doly, které mu byly dle jeho slov i slov několika svědků uznány novým trpasličím vládcem Gillem při tajné radě, jíž se účastnil Gill, hrabě Martucci i posléze padlý Pán z Vlkova.
Mezi nejznámější příběhy, které o této nyní již málo vzpomínané a po převratu ve městě do ústraní uklizené osobě kolují, patří jeho výprava do města Aurig a následky této cesty.
Tehdy se na přání krále hrabě vydal hledat králova pohřešovaného potomka. Jeho vypočítavost a lstivost však neznala mezí. Doslechl se o nóbl podniku (rozumějme bordel) "U Oholené tvářičky" v městě Aurig, jenž byl domovem nejen tamějších markytánek, ale i jejich harantů zplozených nejrůznějšími pány z okolí. Zde našel sirotka, který jakoby z oka vypadl královu synovi. Vykoupil jej za značné bohatství a po návratu jej vydával za králova ztraceného syna. V Aurigu se však zapletl s mafiánským spolkem, který po něm za poskytnuté služby požadoval vyplácení části Martucciho příjmů. Hrabě Martucci však lehkomyslně a opakovaně ignoroval výzvy této aurigské mafiánské společnosti na dostání závázkům a poslal do Aurigu posla se zprávou jeho královské výstoti Górinu Auraveranaiovi. Zpráva obsahovala informaci o aurigské mafii s popisem mafiánů, s kterými se Martucci na své misi setkal. Hrabě tak doufal, že se zbaví nepříjemných závazků a věřil v odměnu za pomoc při jejich dopadení - dobrá reputace u nejmocnějšího trpasličího monarchy široko daleko se přecijen hodí. Posel však byl zabit a zpráva s tajným udáním pro krále Górina se dostala do rukou aurigské mafie. Pohár trpělivosti aurigských mafiánů tak přetekl a vyslali nájemného vraha, jenž měl za cíl připomenout hraběti jeho závazky. Vrah vyhledal Martucciho a sdělil mu ultimátum: "Zaplať nebo zemřeš." Martucciho lehkomyslnost však byla přímo dechberoucí a výzvu se opět rozhodl ignorovat. Podruhé již vrah (převlečený za markytánku, jejichž příjemných služeb si Martucci přemíru užíval) nebyl tak mírný a život hraběte visel na vlásku, přesto útok přežil a opět svým závazkům nedostál - přecijen se jednalo o houževnatého trpaslíka se sebejistotou zhýralého šlechtice. Vypráví se, že jednoho večera, o několik týdnů později, když se hrabě Martucci odebral do svých soukromých komnat věříc, že aurigská mafie na tuto záležitost již zapomněla, čekal na něj vrah v Martucciho vlastním pohodlném čalouněném křesle a s úsměvem a s otráveným nožem v ruce se mu podíval do očí. Říká se také, že tento výjev byl poslední věcí, kterou vychytralý a lehkomyslný trpasličí šlechtic a místokrál na tomto světě zřel. Avšak kdo ví - po hospodách koluje mnoho příběhů, třeba i ten o Martucciho směně královské koruny za několik kilo omamných látek - ale to už je jiné vyprávění.